Duchovní shromáždění na Řípu
Poprvé jsem se shromáždění na Řípu zúčastnila náhodou v roce 2006. Tehdy jsme se sestrou chodily pravidelně na sobotní výlety. Říp byl častým cílem našich procházek, mimo jiné i pro jeho energii, kterou výstupem k rotundě na jeho vrcholu a pobytem tam člověk přirozeným způsobem načerpává. Vždy jsme si "vyčistily" hlavy a vyřešily problémy, které nás přes týden trápily. Místa jako Říp nám to hodně usnadňovala.
Praotec Čech pod Řípem v obci Rovné, dílo místního řezbáře Davida Fialy
Protože duchovní shromáždění probíhá každoročně 30. března, tedy i v pracovních dnech, nemám šanci se pokaždé zúčastnit. Navíc ve dva nepříjemné roky, které nás všechny poznamenaly, se setkání na Řípu nemohla konat. Tehdy alespoň biotronik pan Tomáš Pfeiffer, pokračovatel a propagátor učení a myšlenek Josefa Zezulky, který tuto akci pořádá, vyšel sám na vrchol magické hory a přes internet k nám z Řípu poslal pár slov a hodně naděje a energie, své i té řipské.
Když jsem se ráno vydala vlakem z Ústí podél Labe do Roudnice, pršelo. V Roudnici už nepršelo, ale bylo zataženo. Když jsem vystoupila z autobusu na rozcestí dvou podřipských obcí Krabčic a Rovném, dokonce se vyjasnilo. Super, říkala jsem si, počasí vyjde na jedničku.
Na řipské vyhlídce České středohoří
Letos bylo vše tak nějak jinak. Už při vstupu do lipové aleje v Rovném, kterou chodí lidé již 130 let, stál pořadatel, který ukazoval cestu mnoha přijíždějícím autům. Takových členů pořadatelského týmu stálo v aleji až k parkovišti mnoho, při stoupání k vrcholu to bylo to samé.
Letošní výstup byl jiný i v dalším ohledu. Jak jsem míjela k vrcholu hory stoupající poutníky, zaslechla jsem angličtinu a němčinu, francouzštinu i italštinu, čekala bych i ukrajinštinu, kterou jsem si za poslední rok zvykla slýchat na všemožných akcích, ale po té na Řípu ve výjimečném dni otevřeného nebe ani slechu. Zajímavé a jistě ne bezdůvodné. Na druhou stranu se účastníci z celého světa dali očekávat. Pan Pfeiffer pořádá také už několikátý ročník Mezinárodního kongresu zdraví v Praze, na kterém přednášejí biotronici, léčitelé a lékaři z celého světa.
Na shromáždění začíná u rotundy promlouvat pan Pfeiffer vždy ve 12 hodin. Když jsem dorazila k chatě na vrcholu, bylo krátce po půl dvanácté. Zašla jsem ještě na Pražskou vyhlídku, výhledy v mlze a začalo poprchávat. V pravé poledne už lilo jako z konve. Lidé rozevřeli deštníky a čekali a čekali.
Byla jsem durch a říkala jsem si, že si vyslechnu celou promluvu pana Pfeiffera v suchu a teple doma na Biovidu. Pořád lilo jako z konve, a tak jsem před sestupem zašla do chaty něčím se ohřát. Sedla jsem si ke stolu ke dvěma ženám a jednomu pánovi. Jedna z žen mi řekla, že na židli, co sedím, seděl přede mnou pan Pfeiffer.
Biotronik v dešti a mlze
Obě ženy se duchovního shromáždění účastnily poprvé, přijely z Varnsdorfu. Maminka jedné z nich byla dlouholetou příznivkyní učení pana Zezulky a díla pana Pfeiffera. Maminka vloni zemřela, její dcera vzala do kapsy maminčin nejoblíbenější velký lapis lazuri a s kamarádkou se vydaly na Říp a poté do Prahy na Den otevřených dveří v Duchovní univerzitě Bytí v Soukenické ulici.
Sanátor
Scházela jsem dolů, lilo stále jako z konve, těšila jsem se domů do tepla a sucha, zastavilo u mne luxusní auto a řidič se ptá, jestli nechci někam svézt. Byla jsem ráda, nejprve jsem ho požádala k autobusové zastávce v Krabčicích, pak jsem se ho zeptala, jestli jede do Roudnice a on, že ne, že do Prahy. Po chvilce řekl, že to možná přes Roudnici bude do Prahy kratší a zavezl mě až k nádraží. To snad byl zázrak.
Letos mě překvapilo více věcí, jsem mezi svými známými a přáteli dlouhé roky propagátorkou biotronika pana Pfeiffera, každý ale máme svůj směr, v naší zemi máme výhodu mnoha duchovních směrů a jejich osvícenců. Letos to bylo poprvé, co jsem se s několika přáteli na Řípu setkala. Přestože počasí nepřálo, hojně pršelo, pak že je vody u nás málo, lidé byli v pohodové a veselé náladě a co si budeme nalhávat, počasí umocňovalo sílu zážitku, který se pro nás všechny už včera na vrcholu posvátné hory stal nezapomenutelným.
Pražská vyhlídka
Když jsem vystoupila v Ústí z vlaku, cestou k trolejbusu jsem se stavila ve Vinotéce Labská https://seznampobocek.cz/gls-parcelshop-vinotka-labsk-st-nad-labem/ na svařáčka poblíž nádraží. Teprve nedávno jsme s paní vedoucí zjistily, že učení pana Zezulky a práci jeho pokračovatele pana Pfeiffera obě sledujeme už roky. Paní vedoucí má všechny jejich knížky a texty v malíčku, několikrát přečtené. I kdybych nebyla promoklá, stavila bych se u ní, ukázat jí fotky a pohovořit o dnešku na Řípu. Několik let, co do vinotéky chodím, jsme si plánovaly začít chodit hrát šachy, nakonec jsme našly "náhodně" téma, které je součástí obou našich životů a naše konverzace začala okamžitě probíhat na naprosto jiné úrovni, než doposud.
@DR