ČNP
Před nedávnem jsem v děčínském muzeu navštívila výstavu Námořníci z českých zemí, která byla zahájena letos v červnu u příležitosti Světového dne námořníků. Mapuje historické zmínky z celého světa o námořnících českého a slovenského původu, první nalezená je z poloviny 13. století, a popisuje období, ve kterých ten který slavný mořeplavec žil a plavil se.
Asi nejvýznamnější a nejlepší časy a velký rozkvět v období do konce 2. světové války zaznamenala naše námořní plavba za Rakouska-Uherska, v tu dobu se na lodích obchodní a vojenské flotily plavilo cca 6 000 českých a slovenských námořníků a během první světové války se jejich počet zdvojnásobil. Konec války vytvořil v rozpadlé říši tři suchozemské státy, kromě nás Rakousko a Maďarsko. Všechny tři nové státy se hlásily k nároku na námořní flotilu, ratifikací Versaillské mírové dohody a následné Barcelonské deklarace se smluvní státy zavázaly uznat námořní vlajky těchto vnitrozemských států. Za první republiky, po uspořádání právních nároků na nejen flotilu, ale i na užívání pozemků v evropských přístavech Hamburku a Štětíně, převzaly lodě banky, ale třeba v době hospodářské krize také bohatí podnikatelé, jako Tomáš Baťa. Druhou světovou válkou a událostmi krátce po ní se mnohé zásadním způsobem změnilo. O tom se výstava zmiňuje už jen ve zkratce.
Na výstavě běží filmová smyčka s fotkami větší části flotily slavné poválečné Československé námořní plavby (ČNP), která byla zahájena v lednu 1952. V červnu následujícího roku byla podepsána smlouva o spolupráci Československa a Číny v oblasti námořní dopravy. Čína v tu dobu nebyla členem OSN, takže lodě pod její vlajkou nesměly vplouvat do vod členů OSN a čínští námořníci nesměli vstupovat na půdu jejich přístavů. Čína provozovala své lodě pod československou vlajkou a formálně v čs. vlastnictví. V praxi to znamenalo, že naši námořníci se naloďovali v největším přístavu Baltského moře ve Štětíně, ze kterého vyplouvali do světa v početní menšině, většinu posádky na palubách lodí tvořili Číňané. Pro naše námořníky, ale třeba i lodní lékaře, z toho plynuly výhody. Jak ve svých knižních vzpomínkách popisují, s čínskými námořníky plul vždy nějaký politický dozor, v přístavech mohli vystupovat z lodí pouze ve skupině pod vedením politruka a ani život na palubě nebyl nijak od oficiální propagandy osvobozen, večer co večer museli zhlédnout nějaký Čínu oslavující film, resp. tehdejší politický systém, zatímco naši námořníci využívali možnosti volně se nadechnout a užívat si třeba prohlížení pornočasopisů, tehdy u nás zakázaných, možnosti volného nákupu elektroniky a jiného tehdy nedostatkového zboží u nás, návštěvy vykřičených domů, o tom se čínským námořníkům mohlo pouze zdát...
V září 1953 založilo Ministerstvo zahraničního obchodu Čechofracht a při něm byla založena skupina Rejdařství, k řízení námořního podnikání. ČNP využívala čínské lodě, postupně některé odkoupila, začala vyrábět své lodě, na jejichž výrobě se finančně Čína podílela. V dubnu 1959 se stal Čechofracht mezinárodní akciovou společností, o rok později byla Čína přijata do OSN, proběhlo předání části flotily a finanční vyrovnání s Čínou. ČNP byla velmi výnosným odvětvím československého mezinárodního obchodu, trvale rostla a byla celosvětově uznávaným provozovatelem námořní dopravy.
V roce 1992 byla privatizována v první vlně kuponové privatizace a po řadě různých odprodejů, neprůhledných šachů a zmatečných smluv se v roce 1995 stala jejím majoritním akcionářem společnost úzce spojená s Harvardskými investičními fondy (HIF). "Restruktualizace a modernizace " flotily pokračovala a přestože i nadále ČNP - po rozdělení republiky Česká námořní plavba - vykazovala velké zisky, většinoví akcionáři ČNP postupně akcie odprodali a činnost ČNP utlumovali, až celou flotilu do poslední lodě odprodali a činnost ČNP v roce 1998 zcela ukončili. Ještě v roce 1990 byla flotila ČNP 47. zemí na světě velikostí provozované tonáže a dokonce první mezi vnitrozemskými státy.
Lodě československé námořní plavby na mořích sloužily plných 500 let. Celkem 44 lodí. Dokážu si představit, co by se stalo, kdyby se hlava HIF gauner Viktor Kožený, na kterého mezinárodní zatykač stále trvá, objevil ve společnosti českých a slovenských námořníků a lodníků, bezpochyby i on ví, co by ho tu čekalo...
Viktor Kožený by těžko zvládl prodat zlatou slípku naší ekonomiky tak snadno, byl tehdy mladý, ambiciozní vzdělaný kluk a pravděpodobně stačilo, aby mu někdo z tehdejších mocných - rozuměj konkurencí ze západu podplacených politiků a úředníků, poplácal po ramenou, jak je skvělej a schopnej a že s ním počítají na nejvyšší posty a že ho podržej...nu a ted ho držej co nejdále od naší republiky, aby je nejmenoval při své obhajobě, když prezident Klaus odcházel ze svého postu s amnestií, osvobozující gaunery devadesátek, jistě nezapomněl i na Vikiho, který marně čeká, že bude zproštěn viny a bude se moci s čistým štítem vrátit domů, ale Viky, co by si pak ti, kteří tě do toho namontovali, počali, obviněni, zestárlí a najednou kriminál?
@DR