Daniela Růžková

Zkraje letošního roku jsem při jedné z četných návštěv Severočeského divadla v Ústí nad Labem zhlédla balet Labutí jezero. Baletní melodie patří mezi TOP hudbu mého života a dílo Petra Iljiče Čajkovského považuji za špičku tohoto žánru a nemám sil jeho hudbě odolávat.

Labutí jezero mělo v našem divadle premiéru již před pár lety. A protože jde o jeden z nejhranějších baletů všech světových pódií, divadelní soubory drží laťku vždy nejvýše. V roli Odetty/Odilie hostovala vynikající Daria Lazucová, jejíž domovskou scénou je Národní divadlo v Praze. V roli prince hostoval úchvatný Karel Audy j. h., rovněž z Národního divadla. V roli Rudovouse sólista baletního souboru Severočeského divadla Vladimir Gončarov.

U filmových či činoherních herců platí, že jde o výborného herce, pokud mu divák jeho roli uvěří. Když na scénu vtančil Rudovous v podání Vladimira Gončarova, publikum přestalo dýchat. A to se opakovalo po celou dobu trvání představení. Do toho okamžiku, kdy jsem ho uviděla poprvé, by mě nenapadlo, že i v baletu dokáže někdo svou roli zatančit tak, že mu ji divák bez výhrad uvěří.

Je v tom snad magie, napadlo mě během představení několikrát. Vždy, když se objevil na scéně, zamrazilo mě po celém těle.

"Vladimir Gončarov se narodil v ruském Krasnodaru. V deseti letech začal studovat balet na konzervatoři v Alma - Atě v Kazachstánu, odkud později přestoupil na Státní baletní konzervatoř v Permu v Rusku, kterou absolvoval. V Permu v divadle P. I. Čajkovského získal své první angažmá a jednou z jeho prvních rolí byl právě Rudovous v Labutím jezeře.

Od listopadu 1998 je členem baletního souboru ústeckého divadla a od 1. ledna 2000 i jeho sólistou. Vytvořil zde celou řadu rolí, za roli Čobana v představení Cikánské kořeny získal v roce 2008 Cenu Thálie.

Se svým domovským souborem vystupuje po celé republice a také v zahraničí. .."  Veškeré dostupné informace o něm lze číst zde http://www.operabalet.cz/?page=txt&id=5623

Ústí nad Labem v období babího léta

V publiku divadla v posledním roce sedí často ukrajinští občané. Špatně oblečení, ale srdcaři. Jejich nevhodnou volbu oblečení zmiňuji s pochopením pro jejich situaci utečenců před válkou, nicméně ve městě je dost sekáčů, ve kterých se dá za víc než dostupnou cenu sehnat kvalitní oblečení, odpovídající úrovni návštěvy špičkového Severočeského divadla a dát tím najevo hercům, že si váží jejich vynaloženého úsilí a práce. Padesátá léta jsou tatam, kdy lidé mohli začít chodit do divadel a nějaký soudruh volal, že i třeba v montérkách. Toho  se burani z řad lidu chytili a v montérkách skutečně do divadla párkrát zašli. Nepochopili, že oblečení je jejich vizitkou a že pokud mohou začít navštěvovat divadla široké masy, neznamená to, že by se lidé nemohli v divadlech cítit slavnostně, díky představení, ale také díky svému oblečení, do kterého mají možnost a příležitost se v ten večer obléci.

Jak píšu, ukrajinští diváci jsou srdcaři a dokážou vytvářet až výjimečnou atmosféru. Při závěrečném potlesku vestoje snad i skandovali a dokázali strhnout i nás ostatní. Odetta měla předlouhý potlesk. Všichni vystupující. Když se ale objevil na scéně Vladimir Gončarov, v publiku to zahučelo, vlna silných emocí nebo nevím, co to bylo, to byla síla, která v tom okamžiku málem zbořila divadlo.

Dívám se na dubnový program Severočeského divadla v Ústí nad Labem. Příští pátek 14. se bude na jeho scéně tančit Labutí jezero http://www.operabalet.cz/?page=hrajeme_usti . Ještě mám v živé paměti minulé představení a v podstatě nepřetržitě na něj myslím. A váhám mám/nemám ... no uvidíme

@DR

 TV R1 Lyra